Záchrana z opuštěného ostrova ... Proč je obtížné, i když  ne nemožné, uniknout ze sevření psychického manipulátora? Co hrozí, když se to nepodaří? Co je prvním krokem k osvobození?

06.02.2019
+ audio ... 
Motto: Představa, že ztroskotanec opustí ta dobře známá místa, ty vychozené chodníčky, ten celkový rámec, ve kterém je mu dovoleno existovat, ... ta představa je děsivá.


Jak snadné je zachránit se z opuštěného ostrova? Na takový ostrov izolovaný od normálních vztahů se moderní drákulové snaží umístit svou oběť pokaždé, když jsou s ní v kontaktu. A nejen tehdy.

Zpočátku je oběť na svůj pomyslný ostrov samoty deportována jen příležitostně a dočasně. Pokud tento patologický vztah neprovází oběť od jejího dětství, ještě má sílu se vracet do normálního života a navazovat rovnocenné vztahy s jinými lidmi. Ovšem tím, jak se toxický vztah mezi ní a jejím psychickým upírem časem prohlubuje a zintenzivňuje, dochází ke kvalitativním změnám.

Ostrov se vzdaluje

Oběť se buď sama stane podobným agresorem, má-li k tomu osobnostní předpoklady, anebo - a to je častější varianta - se v nevědomosti dostává do stále větší izolace. Vzdálenost jejího pustého ostrova od civilizace se jakoby zvětšuje a návraty jsou stále těžší a těžší.

A co víc. Tato pomyslná vzdálenost není jedinou a není největší překážkou na cestě ke svobodě, k návratu k plnohodnotnému životu. Proč ne? Proč se v této pokročilé fázi často sama oběť brání myšlence na svobodu?

Vychozené chodníčky

Život na pustém ostrově je stále život. Jeho kvalita je mizerná, ale strach z nezávislého myšlení a jednání je velký. Představa, že ztroskotanec opustí ta dobře známá místa, ty vychozené chodníčky, ten celkový rámec, ve kterém mu je dovoleno existovat, a hlavně, že usvědčí a opustí svého bachaře, který mu v konečném důsledku jediný dělá společnost, ta představa bývá děsivá. Civilizace je daleko a vše, co je normální, se z perspektivy pustého ostrova jeví zvláštní až podivné.

Často také vzniká obdoba stockholmského syndromu. Oběť postupně získává pozitivní emoční a afektivní vazbu ke svému vězniteli. V tomto extrémním případě už bývá na záchranu pozdě. Oběť sama si pomoct nedokáže a v jejím okolí se těžko najde někdo, kdo její situaci umí pochopit a nabídnout pomocnou ruku.

Nastavené zrcadlo pomáhá

Naštěstí k tomuto úplnému odnětí osobní svobody a odebrání všech práv na nezávislé myšlení, dochází poměrně vzácně a jen za určitých podmínek. Např. když tento jedovatý vztah vznikl v už v dětství nebo když je agresorem životní partner oběti.

Záchrana z pomyslného opuštěného ostrova je proto téměř vždy možná. Je možná vždy, když se oběť dostane k informacím, které jí nastaví zrcadlo. Pohled do tohoto zrcadla není snadný. Většina takto postižených se zpočátku obává pojmenovat věci pravými jmény. Bojí se i toho, že by mohli sami sebe identifikovat jako začínající drákulovské učedníky. Ale dokud v mysli existují sebezáchovné procesy a přirozená touha po svobodě, bývá tu i silná motivace něco se svou situací udělat.

Šance na úspěšnou záchrannou operaci je pak vysoká.


Co když si nejste jisti, jestli jste se stali obětí vztahového manipulátora? Na tuto otázku mohou pomoci odpovědět i vaše pocity. Stáhněte si zdarma e-Book: Jak odhalit přítomnost vztahového manipulátora?