Jak jsou chapadla chobotnice podobná některým  manipulátorským taktikám? ... příběh Jitky a Věry

blog je součástí programu Pomoc lidem ohroženým vztahovou manipulací 

O chobotnicích se ví, že jsou velmi inteligentní a vytrvalé ve svých aktivitách. Pozorovat práci jejich chapadel při lovu nebo řešení různých lidmi připravených výzev je fascinující a současně nahánějící husí kůži.

V rámci toxických vztahů se nejedná o příliš častý jev. Ale když už nastane, té podobnosti manipulátorových schopností se schopnostmi chobotnice si nelze nevšimnout. Přečtěte si příběh Jitky a Věry.

---

Jitce bylo před pár dny 40. Slušné bydlení, stabilní práce, celková finanční situace - vše mírný nadstandard. Dceři je šestnáct, synovi třináct, oba se dobře učí, jsou zdraví, přes přirozené sourozenecké pnutí spolu rozumně vycházejí. Manžel je hodně zaměstnaný, ale vyrovnává vše mnoha pozornostmi a pravidelným zvaním do Jitčina oblíbeného divadla. Pro většinu žen v podobné situaci krásné, zralé období života.

Pro Jitku ne. I přes tuto vnější pohodu se už několik let uvnitř cítí mizerně a v poslední době čím dál hůř. Neví proč. Návštěvy divadla jí už skoro nebaví. K psychice se přidávají i nepříjemné tělesné problémy. Únava, buzení se nad ránem, špatná koncentrace, bolest ramene.

Rozhodla se hledat pomoc u psychologa, kterého jí doporučila její o pár let starší dobrá kamarádka Věra. Psycholog diagnostikoval počínající depresi a doporučil léky. Jitka váhá. Potřeba úlevy už je víc než velká, ale něco jí stále říká, že léky jsou až to poslední...

Věra na Jitku trochu naléhá, aby to zkusila. Proč se zbytečně trápit? Vždyť už se pár let znají a Věra jí přece dokáže poradit. Těch pár let, je ve skutečnosti deset. Věra Jitku tenkrát obětavě uváděla do její nové práce. Teď už čtyři roky nejsou kolegyně, ale přátelství zůstalo. Vlastně ještě zintenzivnělo, když se Věra nedávno přestěhovala do stejné čtvrti, v níž Jitka s rodinou bydlí. Věra žije sama, říká o sobě, že by chlapa vedle sebe nesnesla. Zato společnost Jitky v posledních letech vyhledává čím dál častěji. Mají přece společné zájmy a vždy si o čem povídat. Jsou už skoro jako rodné sestry...

Ten vliv je velmi nenápadný, ale zintenzivňuje se spojitě rok za rokem. Jitka nechápe a zatím si odmítá připustit... Její život osvobozený od péče o již odrostlé děti a díky manželově náročné práci nedobrovolně osvobozený i od závazků vůči němu, postupně obepínají chapadla neviditelné chobotnice. Nikdo to nevnímá, ani Jitka, ani její rodina, ani odborník doporučující léky. Jen Věra to ví. A bude se dál starat. Bude dál o Jitku pečovat. A jemně ji přesvědčovat, aby se svěřila do péče "jejího" psychologa.

Co se musí stát, aby Jitka prozřela a pochopila, že se jejího života s těžko odhalitelnými pohnutkami lstivě a soustředěně zmocňuje někdo, kdo ve skutečnosti není přítel?